Mžik....

   Všechny Vás po delší době zdravím,
máme březen, krásně svítí sluníčko, na tento víkend spousta plánů....a.....
ráno jsem nachystala těsto na pizzu, dala prát povlečení, že se krásně na sluníčku usuší a navoní, Rosťa začal chystat pec a v 10.20h rána, Vani s sebou v chodbě pleskla, ani žádný křik, sbírám ji ze země a když jsem uviděla tvar její pravé ruky, hrklo ve mě, držela jsem se zuby nehty, abych se nezhroutila, jen jsem zařvala na manžela ať podá prkýnko, chudák plašil, kde má jaké najít, já že z kuchyně, stahla obinadlem, na Míše ať podá mobil, já držela Vani ruku a už jsme jeli. Byla hrozně statečná, nebrečela, podotýkám, že jí ještě není 5let. Po RTG pan doktor tlapku opíchal, musel ji narovnat, sestřička vzala míru z druhé tlapky, nachystala sádru. V nemocnici na Vanessku, "ty jsi ta holčička s rukou na prkýnku"? Vani s úsměvem, že ano, dostala obrázek, mamka pochvalu za pohotové ošetření a jeli jsme domů dodělat tu pizzu. Ve čtvrtek půjde znovu na RTG a tlapku dosádrují...
  Jinak já mám ortézu sundanou, jenže ruku nedám vůbec od těla a nezvednu ji, hýbu s ní jen od loktu dolu, jinak ani ťuk. Od zítra jdu na rehab, což bude mazec.... nu máme "veselo" už od začátku roku....
   Včera odpoledne krásně svítilo sluníčko a odrazem od sousedovic oken svítilo i v naší kuchyni, kde běžně nikdy nesvítí, jen pár dní v roce a to jak jsem psala odrazem.